Příběh

19. srpna 2008 v 16:56 | Vrabčák

Příběh

trgvfdh
Sedím na louce. Červánky barví lesy na horizontu do kravavě ruda. Siluety koní pasoucích se opodál jen dokreslují neopakovatelnou atmosféru tohoto večera. Nad hlavou se mi rojí komáři a kdesi v trávě spouští svůj teskný koncert cvrček. Zaměřím pohled ke koním. Hlavy mají sehnuté k chutné letní pastvě, jen sem tam líně odeženou ohonem dotěrné komáry. Jeden z koní se podívá mým směrem. Je to opravu krásný kůň, pomyslím si. Sice má nejlepší léta za sebou a jeho hřívu již protkávají stříbrné žíně, ale neztratil nic ze své ušlechtilosti, temperamentu a chuti k životu. Ještě chvíli se kochám tou nádhernou podívanou, pak vstanu, ohlávku přehodím přes rameno a vykročím směrem ke stádu. Kůň, k němuž mám namířeno, opět přeruší pastvu a upřeně se na mě dívá. Na čele má bílé znamení ve tvaru kosočtverce a na obou zadních nohou svítí ponožky téže barvy. Jak se k němu blížím, ohlávku schovávám za záda. On už tuto fintu zná. Ví, že mu ji budu chvít nasadit, a tak rozehrává nám oběma již tolik známou hru na honěnou. Nakonec vyhrávám já, když mu nabízím úplatu v podobě kostky cukru. Jakmile se sametově hebké nozdry dotknou mé dlaně, nasazuju na ušlechtilou hlavu ohlávku. Pak vykročíme směrem ke stájím a celé stádo za námi se dává do pohybu. Jaká je to nádhera!Ráno mě probouzí dotěrné zvonění budíku. Ach, to byl ale krásný sen. Škoda, že pouhý sen. A jinak už to bohužel nebude. Před pár dny se ke mně donesla zpráva, že Erotik, kůň z mého snu, zemřel. Stalo se to 22. října letošního roku. Nešťastný podzim, není to první mně drahý kůň, který odešel na podzim. V hlavě se mi jako film odehrává vše, co jsme spolu kdy prožili...
grfhvcghfcv
"Á - vjezd pracovním klusem, X - stát, pozdrav, pracovním klusem vchod, Cé na pravou ruku..." předčítá mi pan trenér drezurní úlohu stupně "L". Trošku nervózně vjíždím do obdélníku a provádím cviky tak, jak jsem se je dlouhé hodiny učila s Erotikem na jízdárně. Což o to, Erotik měl vše hravě zvládnuté! Kdo se učil, jsem byla já. Nervozita se projevuje a já vím, že bychom to uměli zajet lépe. Přesto je moje radost obrovská, když zjistím, že naše úsilí stačí na 3. místo a tím i bronzovou medaili v juniorské mistrovské soutěži. Erotik umí! Dokonce si dokáže poradit i se ztrémovanou jezdkyní na svém hřbetě. Ano, to on dokáže, a za každé situace, říkám si ...
.… když mi vítr sviští kolem uší. Parádní Silvestr. Řítím se na neovladatelném koni vstříc křovinaté mezi. To co jsem se za půl roku poctivého cvičení na jízdárně naučila, se hroutí jako domeček z karet. Stejně tak i moje sebevědomí. Erotik, přespříliš lekavý a temperamentní koník, mi ukazuje, kdože je tu pánem. Ale to už překonáváme onu vysokou mez, která by se s klidem dala přirovnat k irské lavici z kurzu Velké pardubické. Stále se držím na hřbetě, i když třmeny už jsem dávno ztratila. Před námi se otvírá lehce zasněžené strniště. No nazdar, pomyslím si, protože vím, jak na Erotika působí otevřené prostory. Rychlostí, za kterou by se nemusel stydět ani Phar Lap, se řítíme směrem k lesu. No snad tam se zastaví, chytám se této myšlenky jako tonoucí stébla. A taky že ano. Erotik naznal, že už se vyřádil dost. Konečně se zastavíme...
fbg
…. a voda kolem nás se rozstříkne do tisíců třpytivých kapiček. Tato jemná vodní tříšt, do které se nyní opírá polední slunce, mi poskytuje ojedinělý zážitek. To je snad duha! Kochám se nad pohledem na celé barevné spektrum. Kůň pode mnou se dává do vznosného klusu směrem do hlubší vody rybníka. Ještě jeden krok a … plaveme! No to je paráda, jen to trochu klouže. A tak se přidržuji řídké Erotikovy hřívy. Kůň mocně zabírá, nozdry se mu široce rozevírají. Ještě pár temp a opět se vracíme na mělčinu. Erotik miluje vodu. Na důkaz toho mi takřka vytrhnul kluzké mokré otěže a strká celou hlavu do vody. Pak se oklepává, ovšem voda v uších se mu moc nelíbí. Koulí očima, uši rozklesnuté do stran, není nepodobný oslíkovi. Za chvíli už se s Erotikem škrábeme do strmého břehu vedoucího z rybníka. Na přilehlé louce cváláme, abychom trochu oschli. Erotik ukazuje svou radost z pohybu...
… což zaregistruju, když se kolem nás prožene s bezmocnou jezdkyní na hřbetě. Doposud klidná vyjížďka šesti koní se z čista jasna mění v dostih. Už vím, co se bude dít. Sedím totiž na Čirkášovi, koni, který takovouto výzvu k souboji nemůže nechat bez odpovědi. Neexistuje síla, která by tyto dva koně, když se dostanou do ráže, dokázala zastavit. A tak se řítíme, Erotik a Čirkáš bok po boku, podobni rozžhaveným parním lokomotivám. Vše dobře dopadlo, koně se uklidnili. Erotik už pouze nervózně přešlapuje...
… a těší se, až mu stisknu lesklé boky a vyrazíme vstříc oxeru. Pár cvalových skoků, které nás dělí od překážky, je rychle překonáno. Erotik se lehce odráží, napne se jako luk a stylově překonává červeno-bíle netřená břevna. Cítím se, jako bych letěla a v lehkém předklonu se snažím koni ulehčit hřbet a povolit otěž. Doskočíme, přecházíme do klusu, a pak do kroku. Erotik spokojeně odfrkne a...
bvh bnnm
… přitlačí svou záď k mému hřbílku. Líbí se mu, když mu slepenou srst pořádně vydrbu a vykartáčuju. Někdy se u toho různě kroutí, ale dnes ne. Ví, že musí být ze všech nejkrásnější, a tak trpělivě drží. Dojdu si pro kýbl, obrátím ho dnem vzhůru, vylezu na něj a pustím se do zaplétání kštice a hřívy. Musím postupovat jemně, Erotik zrovna bujný porost nemá! Za chvíli už elegantní koňský krk pokrývají černá "hovínka". Ještě je zbývá oblepit bílou lepící páskou a dílo je dokonáno. Pak už jen vzhůru na závody...
Plnokrevný Erotik se narodil roku 1980 klisně Eveglena po Gajev a hřebci Bohatier v Šamoríně. Nebyl to jen tak ledajaký kůň. V devadesátých letech úspěšně závodil v obtížné sportovní disciplíně - všestrannosti. Pokud si prolistujete dobové výtisky časopisu Jezdectví, jistě o něm najdete nejednu zmínku. Byl lekavý i náladový, mazlivý a nesmírně inteligentní. Prostě jedinečný. Proto nepochybuju, že všem, kdo ho znali, se vryl do srdce krátký, ale výstižný nápis - EROTIK.
Dnes, než usnu a kolem se rozhostí ticho a tma, budu myslet na koně. Ten kůň byl hnědý a na čele měl znamení ve tvaru kosočtverce . V mysli si přehraju jako film vše, co jsme spolu zažili, a tak jako mnohokrát předtím i potom potichu zašeptám tajné přání: "Buď mým snem..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama