Jezerní princezna

20. února 2009 v 22:37 | Sobisek
Krásné ráno se probouzelo nad Pohádkovým krajem. Ptáčci zpívali, jemný vánek čeřil hladinu Zrcadlového jezera. Laňky pobíhali kolem a jen očkem nakukovali na jezero, kterého se báli víc než samotné hloubi lesa. Ale proč? Když je jezírko tak nádherné, očkem láká každého kdo kolem něj projde. Proč právě jeho se zvířátka z lesa tolik bojí?

Odpověď na tuto otázku je snadná. Hluboko v něm odpočívá zakletá Jezerní princezna Ariana. Její krásu před několika lety pohltila zášť jejího snoubence, když zjistil, že s ním Ariana nemůže mít miminko, všechna láska se náhle rozplynula. Přivolal si na pomoc zdejší černokněžníky a čarodějnice a společně s nimi upletl síť zlovolného plánu na ubohou Arianu.

Jedno ráno, zrovna jako je tohle, vstal Bolthar (tehdejší Arianim snoubenec) o něco dříve než jeho plánovaná budoucí manželka. Dal si od sluhy přinést ze sklepení řetězy a okovy a těmi Arianu spoutal. Pak si nechal zavolat zástup černokněžníků a čarodějek a společně, nyní již probranou a k smrti vyděšenou Arianu, donesli k Zrcadlovému jezeru.

Tam zakleli Jezero i Samotnou Arianu slovy: Nechť zde ležíš na dně tůně, samotná a spoutaná, nepoznáš již jarní vůně, dokud rytíř jasného srdce a duše, tě nevysvobodí svou láskou a statečností.

A pak ji hodily na dno jezera, spoutanou a nemohoucnou cokoliv vykřiknout nebo říct na svou záchranu. Stejně by to bylo asi zbytečné.

A tak uplynuly 3 jara, 3 léta, 3 podzimy a 3 zimy, než kolem jel princ na bílém koni. Meč mu volně vlál kolem pasu a on si užíval zdejší nádherné krajiny. Zrak mu náhle padl na přenádherné jezero. Ale něco mu na něm vadilo...něco se mu zdálo nesprávné. Seskočil proto z koně a přistoupil blíž k jezeru, klekl si na kolena a pozorně se zadíval dolů do hluboké tůně.

Srdce se mu div nezastavilo při zjištění co tam viděl. V té největší hloubce zahlédl dívčí postavu. Měla perleťové šaty které jako kdyby utkal z hvězdných vláken sám Měsíc. I přes to co je od sebe dělilo se do ní na první pohled zamiloval. Byl rozhodnutý ji odtamtud vysvobodit za každou cenu. Svlékl si proto horní část svého šatu a neohroženým skokem vplul do jezera.

Zdálo se mu že se jezero proti jeho vniknutí brání. Čím silněji plaval, tím víc se od překrásné dívky vzdaloval. Hluboko v srdci si uvědomil že ji miluje a to mu dodávalo sílu. Najednou ani nemusel plavat tak silně a zanedlouho byl u ní. Mečem po jeho boku prosekl řetězy a pouta. Vzal ji přes rameno a rychlými tempy plaval vstříc hladině.

Na pevné zemi ji položil na zem. Tentokrát měl možnost si ji prohlédnout blíž. Byla andělsky krásná, žádnou krásnější dívku ve svém životě neviděl. Ale byla mrtvolně bledá a to mu dělalo největší starost. Klekl si k její hrudi a položil jí na ni ruku. Cítil tep srdce takže musela být naživu. Ale na jeho podněty vůbec nereagovala.

Po chvíli si dodal odvahu, naklonil se k ní a vtiskl jí dlouhý polibek na krásné, ale bledé rty. Cítil, jako kdyby jí ze svého těla předával část života. Po polibku otevřel oči, a zadíval se jí na obličej. Začal dostávat přirozenou barvu, líčka se začali červenat, tělo přestalo vyzařovat chlad. Náhle dívka otevřela oči. Ihned uviděla prince a usmála se. On jí její úsměv opětoval a pomohl jí sednout si. Chvíli se na sebe dívali a pak princezna promluvila:

"Tys mě zachránil statečný rytíři?"
"Ano, vůbec nevím jak se mi podařilo ti vdechnout zpátky život"
"To je tím polibkem. Vdechnout život může jen polibek z čiré lásky"

Řekla, a zamilovaně na prince pohlédla. Objali se a tentokrát políbení netrvalo jen chvíli. V těchto políbení bylo ještě něco jiného, potěšení že dva lidi se našli a na první pohled se do sebe zamilovali. Pak si sedli na princova koně a uháněli vstříc společné budoucnosti. Usadily se na princově zámku, vzali se a měli děti. A kdo ví? Možná tam šťastně žijí dodnes.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama