Lásce zvoní na poplach 12

21. února 2009 v 17:23 | Sobisek
,,Zítra bysme měli dorazit na desátou."
,,To je dobře." Zívnu si.
,,Tak já půjdu uvařim ti čaj a donesu prášek."
Už ji skoro nevnímám a usínám.Netuším po jaké době ale najednou nademnou stojí Havrdová i s Vodeckou.
,,Měl by pro tebe kdo dojet?" Jemně semnou klepe Havrdová.
,,Ne." Zavrtím hlavou.
,,Mamka nemá řidičák a táta je v práci."
,,Pošlu pro ni Michala." Řekne Vodecká.Motá se mi hlava a jsem uplně mimo.Jak je mi mdlo bojim se že už mi na to přišli.
,,Ne" Bráním se.
,,Já to vydržím a zítra pojedu sváma."
,,No Michal by jistě rád přijel."
,,Třeba je to zbytečný." Reaguje Havrdová na návrh Vodecké.
,,Necháme ji vyspat a pak se uvidí." Rozhodne rozumně Havrdová.Zimnice semnou cloumáa já mám strach že mi na tu aférku přišli.Druhý den jsem trochu lepší.Normálně odjíždím s odtatníma a nezdá se že by někdo něco věděl.
Ráno napíšu Michaloj celkem vroucnou smsku a to i stím že jedu úplně domu.V krku mám knedlík a už se odpojuju od ostatních.Smska mi přijde až po hodině když se zouvám doma.
,,Teda bejbinko,ty mi dáváš,strašně moc toužím po tom být stebou.Až se vrátíš podnikneme něco co nám změní život." Jdu spát,zatím doam nikdo není.Značí to už chlad který prostupuje celý dům.Probudila jsem se kolem osmé.Líně slejzám dolů do kuchyně.Když na mě vyjede táta.
,,To když si doma nemužeš něco udělat?"
,,Nemůžu." Odseknu.
,,Dík za ochotu." Prskne zle.
,,Nemáš zač." Utrousím aby mě neslyšel.V ledničce si nic nevybetu a tak si aspoň uvařím čaj.Táta práskne dveřma od obýváku a já mizím do svého pokoje.Do sve postele skoro skočim div nerozleju čaj.Jsem ráda že mi na telefonu svítí obálka a já si můžu zalézt.
,,Bejbinko, jaký máš ještě povinnosti v životě?protože pokud nic moc unesu si tě k sobě napořád a budeme mít krásnej život." Zapiju prášek čajem a tátu mám na háku.Jestli po něčem toužím tak po odstěhování.zapla jsem počítač a než se spustil přepadla mě únava.Když jsem usnula tak mě probudilo pískání.Vyletěla jsem z postele.
,,Co je?" Zařvu naštvaně na tátu.
,,Táhni něco dělat."
,,No jo." Odsyknu.Ač se cítím malátná jdu sekat dřevo.Mezitím táta někam odjel a na stole mi nechal seznbam ukolu které musím udělat.Při dříví mi asistoval pes.Pořád mi nosil třísky a kousal je.Potom jsem krájela tvrdej chleba pro slepice a samozřejmně jsem se řízla.Ještě dojít se psem a uvařit večeři.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama