Lásce zvoní na poplach 16

21. února 2009 v 17:25 | Sobisek
Po krámě jsem chodila bezhlavě.V hlavě a srdci jsem měla oheň a slzy se sami začali řinout po mé tváři.Očima jsem bloudila po jogurtech a snažila jsem se potlačit myšlenky.U pokladny jsem stála asi se třema věcma které jsem ani nepotřebovala.Po krámě se linula písnička trefná do mé nálady.A tak mě to deptalo ještě víc.
,,Nesnáším loučení jsem dál a v hlavě mě máš.Mě na tom záleží to zlí a hloupý smaž,já už přišel na to proč mám tě rád na to že láska je největší.... z mích nálezů a ztrát." Nejradši bych klopila uši kdyby tak šli zavírat jako oči.

Lítal jsem po krámě jako blbec.Musim ji najít.Taky mě napadlo co když už odešla.V tom jsem ji uviděl u kasy.Nervozně přešlapovala a já se vydal rychle za ní.
,,Mám tě." Chytil jsem ji za ruku.Vysmekla se mi a já zahlédl její smutný ignorující obličej.Tiše jsem stál za ní ve frontě.
,,Dobrý den." Zacvrlikala na prodavačku tak jak to umí.Když vyšla z obchodu ani se neotočila.Tou svou ignorací mě rozčilovala ale potřeboval jsem její blízkost.

,,Co chceš?" Vyhrkla jsem na něj když zamnou šel dobu jako pes. ,,Tebe." Suveréně odpověděl.Vyvedl mě z míry a já bych mu vzteky nejradši vydrapala oči a láskou skočila kolem krku.
,,A taky Vodeckou co?"

Jo tak odtud vítr fouká pomyslím si.A stojím tam jako tele.Znovu ji rychle dojdu.Ona žárlí.V duchu se zaraduju jako malej kluk.
,,Bejbinko." Chytím ji a otočím proti sobě.Slzy se jí valí po tváři jako hrachy.

Stojím zesláblá a cítím jak semnou ta láska cloumá.
,,Mám jen jedny nervy." Siknu.Michal mě na to přitiskne k sobě.
,,Bejbinko ty mi nesmíš nikdy plakat." Hladí mě po vlasech a obličeji.Je mi nádherně vnímám jeho mužné tělo a jeho parfém.

,,Pojď ke mě." Přitisknu ji a ten v kalhotech mě neposlouchá.
,,Nechceš jet ke mě?" Optám se a ona jen zakroutí hlavou že ne.Nicméně je to přesvědčivé asi jako Čunkova láska k cikánům.A tak ji lehce stisknu ruku.
,,Uvařím ti čaj a proberem to." Vedu si ji a jsem šťastneej když se pokusí o lehký usměv.

Tiše se ke mě tiskl a pak mě vzal k autu.Vubec jsem nechtěla jenže nešlo to mozek a srdce se nedohodli a ta láska me táhla k němu.Po chvilce nebylo po slzách ani památky.Když jsme seděli v autě došlo mi že ani nevím kde bydlí.Odvezl mě asi dvacet kilometrů za město k nevýraznému domečku.
,,Proběhni prosím rychle ještě nejsem rozvedenej a nechci aby se šířili drby." Zaprosí mě a dá mi klíče od bytu.Odemkla jsem a rychle proklouzla do bytu.Ocitla jsem see v chodbě a přepadl mě pocit úzkosti a nervozity.Prohlížela jsem si celkem průměrně zařízenou chodbu.Věšáky byli ze světlého dřeva a na jednom znich visel slaměný klobouk.Takový typicky dámský slamák.Ihned jsem si ho představila na vlasech té štíhlé blondýnky.Chodbu prostupovalo sluníčko a působilo to hezky útulným dojmem.Připadala jsem si jako vetřelec.

Vyběhl jsem z garáže za ní.Stála v chodbě a mě se zdálo že tam patří.Její parfém jakoby splynul s vůní mého domova.Popadlo mě kouzlo viděl jsem její vlnité vlasy,které ve sluníčku dostávali měděnou barvu.Cítil jsem její mladé tělo ve své blízkosti a děsně mě lákalo dotýkat se ji.Leč udržel sem se.Takhle by to vypadalo že ji sem táhnu jen kvůli jednomu.Klíče od auta jsem hodil na botník a otevřel jsem ji dveře dál do bytu.
,,Běž dál." Nešla váhavě čekala až půjdu já.Její oči byli jako jiskřičky v mlze které vám dávají naději.Naději na něco krásného a zároveň závislost.
,,Dáš si čaj?" Optal jsem se když stála opřeená o linku.
,,Jo" Kývla.

,,Je tady zima viď." Řekl a starostlivě mi třel ramena.
,,To je v pohodě." Hlesnu s úsměvem.Voda na čaj už bublá.Zaleje oba hrníčky a kamsi je odnáší.Za chvíli přijde i pro mě a popadn mě do náručí.
,,Co blbneš?" Snažím se mu vymanit.
,,jsem těžká pust mě."
,,Za chvíli jo?" Oba jsme se na sebe usmívali.A já se ho držela kolem krku.
,,Vydrž už tam budem." Pokládá mě na gauč a schvalně na mě spadne.
,,Takže co tě trápí bejbinko?"
,,Ty" Odpovím teď vážně.
,,Opravdu?" A zajíždí mi pod tričko.
,,A moc?"
,,Jo hodně." hlesnu vážně.Vstane ze mě a sleze z gauče.
,,Achjo Bejbino já ti do hlavy nevidim." Rozčiluje se.

Až moc dobře jsem věděl že žárlí na Vodeckou.Nicméně chtěl jsem potěšit své ego.Zautočím nenápadně napadlo mě.Osprchuju se a pak to půjde samo.Stále nic neříká jen tiše leží.Já už mám představu někde o hodinu dál.
,,Tak co?" Přitvrdím na ni.

,,Nic, máš svůj rozum a myslíš si že sem uplně blbá." Zvedám se z gauče.
,,To já si nemyslim." Zakoktá překvapen mou reakcí.Kouknu na hodinky.
,,Už je skoro pět."
,,Já se osprchnu a hned jsem u tebe." konejšivě mě pohladí po tváři.
,,Jede odsud autobus ne?"
,,Já se osprchnu a odvezu tě když chceš." Mám pro něj slabost snad naschvál se svléká předemnou.Kravatu přetáhne přes hlavu a kosili rozepiná.Přistihne mě jak hladově ho pozoruju a lehce se na mě usmívá.Budil ve mě dosud neznáme chutě touhy a pocity.V tom mi zvoní telefon.Volá Ála zjistím když nahrabu telefon.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama