Lásce zvoní na poplach 21

21. února 2009 v 17:28 | Sobisek
Neodpovím jen slzy se zase koulí po tváři.Odpověď si vezme sám.Líbá mě chtivě a sladce jakoby si mě chtěl vychutnat co nejvíc.Je nádhernej snad žádná by neodolala jeho růžové košily která kontrastuje s jeho opálenou kůží.Hladí mě celou obě jeho ruka mi bloudí po těle.Zároveň ze sebe prudce rve kalhoty.Rozepínám mu košily zase se měním v někoho jiného.Miluji každý jeho dotek.Divoce se zase zmítám na stole.Kolem spadnou nějaké věci a nám to vůbec nevadí.Na konec mě celou prostoupí teplo.Miluju ho ale toho trápení je konec.Pomalu sbírám své věci.
,,Mějte se hezky pane Jando." Odcházím už upravená a připravená vkročit do nového života bez Michala.

Proč mám pocit že ta malá mrcha tam šla na jisto.Sakra musím to zjistit.Ty závěsy mi nějak nehrajou.Mám nápad vrátím se a poprosím ho o číslo.Jsem nadšena svým nápadem.Moje láska je silná a já mu ji dám najevo.Míjím se sní ve dveřích.Kurvička malá to tam byla teda pěknou dobu pomyslím si.
,,Můžu?" Zaklepu na otevřené dveře.Michal má hlavu v dlaních a jen ji zvedne.
,,Něco se stalo?" Optám se?
,,Neboj nic jen sem unavenej."
,,Z čeho?" Optám se záměrně.
,,Jsem blbě spal víš."
,,Tak mě napadlo dáš mi telefon?"
,,Jasně." Otočí se na židli a na kus papíru namastí čísla.Podá mi ho a neřiká nic.
,,Dík." Odejdu a o všem přemýšlím.

Občas když se kouknu zpátky obdivuju se jak umim pohotově lhát. ,,Přijeď si pro Míšu v sedum." Přijde mi smska.Sakra zrovna když mám večer práci.Když odházím ze školy potkám bejbinu.Stojí a vypadá to že na někoho čeká.Marně si myslím že na mě.Nepolezu za ní jako blbec.Ani si ji nevšimnu.Má co chtěla.K autu se schválně loudám abych viděl na koho čeká.Prodlužuju to co nejdýl a nakonec už sedám do auta.Přijíždí černý ford.Snažím se identifikovat řidiče.Nikdo ze školy.Kolem projede dost rychle a přesto zahlédnu nějakého machýrka.Aha mrcha jedna že by nás měla dva.Tos posrala holčičko.Jsem jako sopka před erupcí.Nejradši bych vzteky vybouchnul.

Ke škole pro mě přijede Milan.Sedím u něj na posteli.Uplně se ze všeho vypovídám.
,,Víš že tě mám rád?" Překvapí mě.
,,Já tebe taky."Řeknu vážně.
Zvedne se a jde do pokoje pustit psa.Po cestě mi povzbudivě stiskne ruku.
Drbu ji za ušima a Milan krmí rybičky.
,,Táta za chvíli přijde."
,,No já půjdu."
,,Vyprovodím tě." A z poličky vytáhne vodítko.
,,Super." Z bytu vycházíme všichni tři.U intru se vyzpovídá zase on mě.Popisuje mi jak tu sbalil nějakou holku i s její kamarádkou.Povídáme si asi hodinu.
Potom něco mele o tom jak byli hrozny a na konec mezi řečí prohodí.
,,Nezkusíme to znovu?" Sednu si na bobek a podrbu Dee.
,,Jo." Vstanu a políbím ho.
,,Měj se pa." A zmizím v budově intru.

,,Míšo." Vykřiknu když ji uvidím.
,,Táta Táta." Křičí a vrhne se na mě.
,,Můžeme jet?" Optám se.
,,Batoh mám." Oznamuje vesele.
,,Tak pojď myško." Otevřu ji dveře od auta.
,,Po cestě se stavíme v mekáči." Míša vejská radostí.
,,A co škola?"
,,Jéé." Zahučí zamračeně.
Jídlo koupíme domů a já i přestože sem s Míšou se cítím sám.V bytě si dám Udg na plné pecky a snažím zapomenout že sem zůstal uplně sám.
,,Táto motýla." křičí Míša.
,,Pojď sem motýle."
,,Ty seš motejl." Počastuje mě a po bytě lítá s rukama rozpřaženýma.
Můj vlastní anděl mě kazí.Včera mi připálil dneska mě opil.Než jsme se oblékli byli jsme nazí.Z anděla se stal motýl...bije mě křídli.
Po chvilce ztlumim písničku.A Míša začne dotírat.
,,A co budeme dělat zejtra?"
,,Něco vymyslím neboj."
,,Já nechci do školky." Chytnu ji za ruku.
,,Hele motýle neřikej tomu furt školka." Obličej se ji zachmuří.
,,Proč?"
,,Není to školka ale školni družina."
,,Vždyť tam choděj samí malý děti." vysvětluje mi a hrabe se mi ve vlasech.
,,Takhle tomu začala řikat tvoje máma já vím."
,,A to už nikdy nebudete s mámou spolu?" Pohladím ji po vlasech a sundám z klínu.
,,Půjdem spát motýle."
,,Tati." zarazí se.
,,No?"
,,Já už nechci k těm soudům." Zaskočila mě.
,,Já se taky bojim myško."Přiběhne a obejme mě.
,,Mám pro tebe tajemství."
,,Fákt?" Rozsvítí se.
,,Až se umeješ a vyčistíš zuby tak ti to povim."
,,Hned." Přemlouvá mě.
,,Potom a nesmíš se mi smát." Do postele skoro přiletí po deseti minutách.
,,Spím s tvým králíkem." Vytáhnu ho z pod peřiny.Přitulí se ke mě i ke králíkoj a mě je krásně.
,,Musime to vydržet." řekne.
A já jsem smutnej a přesto šťastnej.

Michal dneska nedorazil do školy.Schválně jsem se byla kouknout ve třídě jestli náhodou ještě nechybí ta malá z ečka.Sedí tam.Hned jsem o dost klidnější.Prvnímu céčku dám písemku a tak mám čas napsat mu smsku.
,,Míšo kdepak jsi?Stýská se mi.Olga." Odpověď přijde v zápětí.A tak jsem ráda.
,,Mám tu Míšu nezlob se." Jsem fakt ráda že odepsal.A tak mi ani moc nevadí že Rodová opisuje.
,,Notak Kamilo." Okřiknu ji lehce.Je vidět že se studenti až diví že ji to ani neseberu jako obvykle.

Je pátek a já si jdu zařídit brigádu.Práci dostanu až v místním zverimexu.V pondělí mám nastoupit.Hned po škole budu pravidelne chodit.K nádraží mě jde vyprovodit Milan i se psem.Tenhle týden byl strašně splašenej.Ještě že už ho mám zasebou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama