Lásce zvoní na poplach 25

21. února 2009 v 17:32 | Sobisek
Michal mi zase píše.Týrá mě to a teď bych ještě měla říct Ále tu zrávu o Tomášoj.S Milanem je mi fajn.Při představě že to budu všechno řešit vrátila bych se kněmu.Navíc rodičům jsem se vzdálila uplně na jinou planetu.Peněz mi dávají málo a tak se musím snažit sama.Teď budu ještě asi chodit doučovat jednoho kluka.Sice za pár korun ale také mi to pomůže.
Na intru začne Ála sama od sebe mluvit.
,,Tomáš dneska nepřišel na jízdárnu."
,,No a?"
,,Tak mě napadlo stavit se u něj doma."
,,No?"
,,Spal celý den i noc." Utrápeně si sedne na postel.
,,Myslíš že je to normální?" Ptá se.
,,Není ale musíš si dát pozor Ali."
,,Asi jo."
,,Ty něco víš?" Optá se.
,,Možná." Řeknu tiše.
,,Tak povídej mě to zajmá."
,,Víš Milan zná Tomáše asi déle než mi dvě." Napjatě sedí a poslouchá a já cítím že tohle špatně dopadne.
,,Je možné aby byl na drogách?"
,,To teda ne." Prudce na mě vyjede.Usínáme rozhádaný.

To co mi provedl mu jen tak neprojde.Nedokážu si ho nevšímat.Ted je mím utočištěm jen můj byt.Dnes se mi vůbec nechce.Stereotip ve sborovně a teď ještě tohle.Jakoby nestačilo že si s ostatníma učitelkama musím hrát na kamarádky.Žere je můj mladej vzhled a tak mi to dávají patřičně sežrat.Ráno mám nějaké suplování a tak do hodiny jdu raději později kdybych náhodou potkala Michala ať můžu zneužít situace.Pořád doufám že se mi omluví.Telefon mám pořád u sebe.Dokonce sním i spím.Michala ani nepotkám a je mi ztoho úzko.

Ráno se vleče a ještě je mi po včerejšku pořádně zle.Doma je prázdno a Míšu si budu moct vzít až ve středu.Ve škole bych nejradši usnul.Přes notebook ve škole zařizuju objednávky na sádrokarton a snažím se zabavit prací.Mno jako popravdě je vše trochu jinak.Tím že sem se rozhádal s Olgou bude trpět i můj chtíč.Musím to vydržet opakuju si.Už se mi nejde ani soustředit.Je to jako droga kterou musim mít.
,,Bejbino stav se u mě prosím moc tě potřebuju."
Šílím když neodepisuje a ani nepřichází.Když mě popadne ten super nápad.Z kanclu vystřelim a jdu se kouknout na rozvrh Havrdová zaraduju se.Nasadím vážnou tvář.Zaklepu.
,,Dobrý den můžu poprosit kdo vybíral tady´na ty učebnice?Mám tu menší nesrovnalost."
,,Jistě pane Jando." Osloví mě Havrdová ,která si ze mě skoro taky sedne na zadek.Přihlásí se nějakej kluk.Začnu zmatkovat.Vidím bejbinu jak mě nechává vydusit.Na rtech a očích ji vidím usměv a jasnou větu.
,,Jen si to vychutnej hajzle." Nicméně na konec se také přihlásí.
,,Vy slečno pojďte semnou." Mlčím a táhnu ji do kabinetu jde o dva kroky zamnou.Hned jak vejde zavřu.Je ledová a vůči mě dost chladná.
,,Bejbinko moc mi chybíš."Hladím ji po tváři.
,,Jaké nesrovnalosti jste měl?" Optá se.
,,Notak Kačí." Snažím se ale marně.
,,Miluju Tě." Pokusím se.Pomalu ji začínam líbat a kupodivu drží.Celou ji obejmu a nasaju její květinovou vůni.
,,Moc mi chybíš." Šeptám ji.Celá se chvěje a chvilkama se jakoby nastavuje mím polibkům.Zanedlouho už ležíme na koberci jen mě znervozňuje že ještě nepromluvila.Zvoní.Rychle vstane prudce se mi vyškubne z náručí a uteče mi.A já? Já jako blbec sedím na koberci sám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama