Lásce zvoní na poplach 26

21. února 2009 v 17:33 | Sobisek
,,Co vám chtěl?" Zeptá se mě Havrdová na chodbě.
,,Jen něco bylo špatně napsané."
,,Co přesně?"
,,No peníze tam neseděli." Vysvětluju pohotově.Je vidět že odpověď ji maximálně uspokojí.Ve škole mě ještě tasí Vodecká.Čistej průstřel ani jsem se na to nepodívala.Ze školy jdu rovnou do zverimexu.Jdu sama protože Milan musel do školy.Zákazníků chodí dost že se ani nestíhám otáčet.Nakrmím všechny zvířata a ještě pustím činčilu.Ještě než odejdu musim obstarat fretku.Fretka mě kouše a nechce se nechat chytit.Tak se chvíli naháníme po krámě.Poté zamknu a odnesu klíče.Na intru jsem sama.Ála zatím nedorazila.Osprchuju se a dál se jen tak válím.Když už skoro usínám vtrhne do pokoje Ála.
,,Představ si že sem u Tomáše něco našla."
,,Ty ses mu hrabala ve věcech?" Zívám na celé kolo že bych mohla tatranky polykat na vejšku.
,,Ne to bych si nedovolila ale kontrolovat se to musí."
,,Co jsi zjistila?"
,,Měl tam nějakej bílej prášek v pytlíku."
,,A ptala ses ho co to je?"
,,Jasně?"
,,No a co?"
,,Prej je to pro holuby."
,,Jo a oni potom svítěj ne?"
,,No já se ptala proč to má doděleně z tašky."
,,Prej byl u nějakého chlapa na holubech."
,,Divím se že mu to žereš." Zakroutím hlavou.
,,Ošetřovatel koní léčí i holuby jo?"
,,A co ty a ten tvůj zástupce?"
,,pokud vím taky na tom nejste zrovna růžově."
,,Já vím." Zklapnu protože mi nic jiného nezbyde.

Večer se doma hltím prací.Doufám že mě nedohéní ta depka jako včera.Dojdu do chodby sáhnu saka a vytáhnu už tu tolik známou krabičku.Otevřu ji a zase si prohlížim broušené špičky leknínu.Mám ztoho dobrej pocit.Nemyslím na nic než jen na ten lesk toho kouzelného kousku skla.Dům mě stále deprimuje zarytě mlčí.Olga by přišla kdybych chtěl.Tahle myšlenka mi pořád šrotuje v hlavě.Jenže já chci a miluju bejbinu.A něco mi říká že mě taky chce.Kdybych aspoň věděl co se sní děje.Proč přesně se mi brání.A dost zaklapnu leknín.Otevřu notebook a začnu pracovat.Ráno naštěstí do školy nemusím.Nejdřív jedu na jednu pracovní schuzku a pak pro Míšu.

Ráno zjistím že Michal není vůbec ve škole.Zase nenápadně dojdu okouknout tu malou mrchu.Dost mi nesedí že je tak často pryč.V klidu si oddechnu když ji potkám už na chodbě.Odpoledne se stavím u něj doma.Zvoním dlouho a nic se neděje.Trochu šílím hrůzou.Co když se mu něco stalo?Jsem rozhozená až do večera.Umřela bych pro něj.Ale pořád mám přece naději.To malé pomyslné světýlko na konci tunelu.

Ráno ve škole Michala ani nepotkám.Značně se mi uleví.Ve škole jsem pořád ve střehu.Už jen proto že si tam vůbec nepřipadám svá.Ještě že už jsem teď ve zverimexu.Přivezli zboží.Nové rybičky.Třídím je podle akvárek a už si i pamatuju jejich názvy.Papoušci mi k tomu cvrlikaj a snaží se chvilkama překřičet radio.Dneska skoro nikdo nechodí.Činčila ještě spí.Nenápadně se přiblížim ke kleci.Otevřu ji a chvilku ji jemně hladím po hedvábné srsti.Najednou se lekne a otřepe.Výhružně zachrčí.Pohladím ji ještě jednou a už je klidná.Vyměním ji písek a vodu a nechám ji spát dál.

Míša mě tahá po krámech po celém městě.Už jsme dneska navštívili snad stovku hračkářství a spoustu obchodů s oblečením.Všechno by chtěla k vánocům a já už sem ztoho všeho unavený.Najednou mě po cestě zatáhne do zverimexu.
,,Tam ne tam to smrdí." Šeptám ji z legrace.
,,Pojď." Křičí jednou nohou v krámě.Jen tak otáveně pohodím hlavou a vejdu.Když za pultem uvidím bejbinu ztuhnu.No jak se řiká krve by se ve mě nedořezalo.
,,tatí rybičky."Křičí Míša.
,,Podivej ta má tlamu." Ukazuje na akvárko špulí pusu a napodobuje rybu.
,,Dobrý den." Pozdraví mě.
,,Ahoj."
,,Pro co jdete?" Optá se nezvykle přátelsky.Jen palcem ukážu za rameno.
,,Pro rybičky?"
,,Ale ne." Vyprsknu.
,,To Míša mě sem zatáhla."
,,Co ty tu děláš?" Optám se.
,,Pracuju."
,,Vy se znáte?" Skočí náám do toho Míša.
,,Vy tu máte zajíce." Vykřikne a ani si nepočká na odpověď a už loví v terárku.
,,jo známe." Zachráním situaci.Zatímco Míša morduje králíky vytáhnu z kapsy krabičku kterou nosím stále při sobě.
,,Lásko netýrej mě prosím." Zašeptám a po pultě ji přisunu krabičku.
,,Co to je?" Optá se.Než stihnu něco říct otočí se Míša a povídá.
,,Přece leknín ne?" Plácne se do čela a mi se tomu oba zasmějem.
,,A co je todle?" Zašklebí se na šedivou kouli.

Šťastná obětavě jdu a otvírám klec.Míša si se zájmem klekne aby viděla blíž.
,,To je činčila přece." Vysvětlím ji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama