Lásce zvoní na poplach 28

21. února 2009 v 17:34 | Sobisek
,,Táto já bych chtěla k vánocům tu miš co jsme viděli."
Tohle si přečtu když vylezu ze sprchy.Vejdu do ložnice.
,,Poslouchej." Celou zprávu přečtu ještě jednou nahlas.
,,Myš s měkkým i." Směju se.
,,No vidíš to už byste byli jedna velká myší rodina."
Klekne si a leze ke mě po čtyřech.A já jí opravím předchozí větu.
,,My bysme byli."
,,Zítra taky musíš do práce?" Optám se.
,,Jo musím až do šesti."
,,Co kdybych přijel i s Míšou."
,,Není to blbí vůči Míše?"
,,Neboj kdybyses ji nelíbila tak by k tobě ani nešla."
,,Snad máš pravdu." Zapochybuje nahlas.
,,Bejbino sakra neuč mě ji znát." Na oko se rozzlobim a prstem ji zkoumám dekolt.
,,Proč mi vlastně říkáš bejbino."
,,Hehe možná protože jsem o 15 let starší."
,,No vidíš ráda bych řekla že když tys měl pubertu já chodila po houbách ale."
,,Ale?" Optám se v údivu.
,,Ta puberta ti nějak zastydla do dnes." Vyndá mi prst z dekoltu.
,,No hlavně že ty seš hrozně dospělá." Potahám ji za vlasy.
,,Hele v pátek budete mít asi ředitelský volno."
,,Fákt?"
,,No to bysme mohli něco podniknout." Navrhnu.
,,Jo vlastně ale to tu budu mít ještě Míšu." Rozpomenu se a dodám.
,,Uvidíme." Řekne a ta odpověď mi jde docela po chuti.

,,Míšo ozvy se mi moc prosím." Píšu prosebnou zprávu a on mi stále neodepisuje.Nikoho nemám jsem sama.Napadne mě zavolat jediné kamarádce která mi zbyla.
,,Ahoj Terezko nechtěla bys přijet?"
,,No víš nejde to copak se děje?"
,,Ale nic jen jsem potřebovala s někým mluvit."
,,Kdybys chtěla šlo by to ve čtvrtek jo?"
,,Tak aspoň něco."
,,Tak třeba na náměstí v 6 restaurace Romance hm?"
,,Tak jo počítám stebou." Telefon zavěsím.Potom se v pohodlí svého gauče v klidu rozbrečím.Do lednice dojdu pro lahec čiste vodky a usrkávám.Usnu se zaťatýma zubama a prázdnou lahví.

Ve škole je klid.Leknín mám u sebe.Pořád mě přesvědčuje o Michalově lásce.Když si chystám učení najdu papír se vzkazem.MILUJU TĚ KOTĚ. Hezky mě to potěší a zahřeje u srdce.Vzkaz schovám do kapsy u džínsů.O velké přestávce jdu na náměstí a čekám tam červené auto.Michal s hlavní sjede ke krajnici.Já rychle skočím do auta aby nás nikdo neviděl a už jedem.
,,Stavíme se na jídlo asi v mekáči." nabídnee mi.V klidu se spolu najíme a pak jedeme zpátky do školy.Odpoledne se ve zverimexu mazlím s činčilou když korela zapíská ,,Pepiku." Takovou dobu jsme ji to vsichni učili mám radost.Zapískám znovu a papoušek to opakuje.Zákazníci moc nechodí a tak mám dost času na to obstarat všechny zvířata.Osmáci si běhají a vyswtrkují se z kolečka.Akvárka předou stále stejnou melodii.Konečně je vše jak má být.

,,Míšo?"
,,Čau táto."
,,Co děláš odpoledne?myslíš že bych pro tebe mohl dojet."
,,Jasně a co budeme dělat?"
,,No půjdeme se podívat na tu činčilu a na pohár chceš?"
,,To bude super."
,,Tak to řekni mamce že pro tebe přijedu v pět."
Schválně jsem to nejdřív zařídil přes Míšu.Další soudní líčení je za deset dní.Ale připadám si že teď mám i sílu na to získat ji.Někdo klepe dojde mi.
,,Dále."
,,Můžu?" Dtrčí do dveří hlavu Olga.Vklouzne dovnitř a klíčema co jsem nechal ve dveřích zamkne.

,,Michale miluju tě." Polknu na prázdno.Cítím jak mi vysychají rty. ,,Olgo nezlob se myslím že je to špatně." Řekne mi a mě se chce brečet.
,,Michale já bez tebe nemůžu žít."
,,Olgo." Zvedne se od stolu a chlácholivě mi tře obě ramena. ,,Miluji někoho jiného." Tohle byla věta které jsem se bála ze všech nejvíc.Slzy mi zase začnou téct po tváři. ,,V čem je lepší než já?" Optám se.Moc by mě zajmalo o jaké ženě mluví.
,,Takhle se to nedá říct." Snaží se mě utěšit.
,,Já nemám pro koho žít.Nemám nic rozumíš." snažím se předat mu své zoufalství.
,,Tobě jsem chtěla dát všechno."
,,Uklidni se." Snaží se chlácholivě.
,,Bolí mě tvé odmítání."
,,Nechme toho takovejch jako sem já ještě potkáš."
,,Dost blbá útěcha." Zašklebim se.
,,Radši už půjdu." Řeknu a je mi ztoho hrozně.
,,Ještě něco nemohl bys za mě vzít nějaké hodiny?"
,,Jo jasně." Kývne.Je mi zle.

Uff oddychnu si když ji mám z krku.Takovej je prostě život.Jednou jsi dole jednou nahoře.Podle rozvrhu který mi přinese mám učit tři hodiny.No supr ještě u bejbiny ve třídě.Vyvolávám ji i ostatní a nikdo nemá nejmenší podezření.

Než jsem odcházela stavila jsem se ve třídě říct jim že budou mít zástup.Všimla jsem si na jedné lavici ležela modrá krabička.Tu přece znám svitne mi.Schválně koukám dlouho do třídnice a vzpomínám kdo tam sedí.No prosim ta malá bestie.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama