Lásce zvoní na poplach 32

21. února 2009 v 17:36 | Sobisek
Zamávám mu a jdu do kabinetu.Tam potkám Havrdovou, která bleskem mizí a mumlá něco o autobusu.Po chvilce se ozve klepání.
,,Dále."
,,Dobrý den tak jsem tady."
,,Jen pojď dal." Obejdu ji a zamknu.

Ve sborovně se cítím dost blbě.Ikdyž Vodecká je pořád milá.Dokonce mi nabídne i čaj.Posadí mě naproti sobě na židli.
,,Hele řeknu ti to narovinu."
,,No?"
,,MIluju Michala a Michal miluje mě." Koukám na ni dost nechápavě.Chtěla bych ji vykřičet opak.
,,Pravidelně se milujeme u mě doma." Vypráví mi a já sedím jako hromádka neštěstí.Zvedá se a chystá se zalít čaj.
,,Tak tady máš ten čaj svině." Poleje mi ruce vařící vodou a snaží se zasáhnout i obličej.Včas ji vyrazím konvici z ruky.Snažim se co nejrychleji odejit.Jenže nejde odemknout.Ruce a břicho mě pekelně pálí od horké vody.Prudce do mě strčí když se pokousim odemknout.
,,Neboj se holčičko ty odsud jen tak neodejdeš."
,,Tohle vám nestačí?" Ukažu ji ruce.Stojím u stěny opřená o poličku.Hbitě dojde ke stolu a stále mě střeží.Pozoruje mě bedlivě.Vyndá nůž z šuplíku.
,,Co po mě chcete?"
,,Abys nechala mího Michala na pokoji."
,,Prej mího." Vyprsknu a snažím se ji ublížit aspoň slovně.Pohrává si s nožem.
,,Ano můj doufám že to chápeš?nebo ti to mam vysvětlit jinak?" Prejede prstem po noži.
,,Mezi náma je jeden podstatnej rozdíl."
,,To mě zajmá a dávej si pozor na pusu."
,,Vy chcete být jediná mě stačí bejt první." Zatímco ona hladí nůž strčím do ní vsí silou a rychlosti blesku se snažim vymaznout.Konecne se to povede.Teprve ted mi dojde ze mam na rukou obrovské puchýře.Ruce mi otekli uz mi ani prsty nejdou ohnout.
Bejbinka na mě nemá čas tak si aspoň srovnám myšlenky v hlavě.Tak ta mrcha Vodecká bude vydírat.To teda ne.Promýšlím jaký zvolim plán.Sepíšu dopředu výpověď.Stejně by mě vyhodili.A nebo se nechám vyhodit?Pokládám si otázky.Nakonec opravdu sepíšu výpověď.Proč?Protože kdyby mě vyhodili za poměr s o patnact let mladsi studentkou byl by průser.Hned ze dvou stran za prvé neměl bych příjem a za další stal bych se nedůvěryhodnou osobou to znamena že bych i definitifvně přišel o Míšu.Sakra v hlavě mi zvoní na poplach.Ta láska už se mi zase začíná nějak komplikovat.Ale já už se ji nevzdám.

V duchu jsem strašně spokojená.Jsem si jistá že se nikdo nic nedozví.A navíc myslim si ze jsem ji dost poučila.Teď bude Míša zase můj a vše jak má bejt.
,,Míšo tak se na tebe moc těšim." Napíšu mu zprávu.Už sem si zvykla že mi ani neodepisuje.Všechno si připravuju na tu večeři.

Otevřu dveře zverimexu a ruce mě pekelně pálí.Hned jak zůstanu sama jsem vzadu a ruce chladím pod proudem studené vody.Ještě že mám jen do šesti.Zákazníci se skoro štítí vzít si ode mě peníze.A ještě ke všemu musím prodat Pepika a jedna paní si zamluví činčilu.V krámě zhasnu a nechám rozsvícené jen rybičky.Ceduli zandam a pod lampickou dělám kasu.Činčilu si k sobě vezmu na klín a rozbrečím se.Zasranej život pomyslím si.Slza mi ukápne činčile do kožichu.Pohladím ji a ona se na mě podívá těma korálkovýma očima.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama