Na život se vsází vše 4

21. února 2009 v 17:08 | Sobisek
Šaty si vyzkouším a jsem celkem mile překvapena.Záda mám holá skoro až k zadku.Několikrát se otočím před zrcadlem.Najednou se rozhrne závěs.Paní je unešena.Z jejích jiskřivých očí šlehají plameny a divoce rozhazuje rukama.Poznám slova chváli.Úsměvem ji jakoby poděkuji.Zatáhnu a šaty si svléknu.Sotva vylezu z kabinky táhne mě ke kase.Tam se dobu dohaduje s prodavačem.Musim se pousmát.Je mi jasné že se snaží ukecat ho na ceně.Překvapí mě jak moc je na mě hodná.Prodaač se nejdříve nechce dát ale na konec se usměje a projde mi to za pár euro.Domů doběhnu osprchuji se a nalíčím.Vlasy nechám volně rozpuštěné jen je přečešu.Snažím se abych neměla tolik odhalená záda.Pomalu vyrazím směrem kterým mi přikázal Pavel.Po chvilce ho vidim.Překvapením málem zakopnu.Má bílí oblek růžového motýlka a s jeho opálenou pletí to je uplně exotickej mix.Sluší mu to.V jeho očích poznám že ode mě tohle nečekal.
,,Teda moc ti to sluší." Pochválí mě hned jak mě vidí.Po asi desetiminutách takové couravé chůze dojdeme k takovému na půl venkovnímu baru.Atmosféra je úplně perfektní.Všude jsou malé stolečky a vše je hezky upravené.V koutku u většího stolu zahlédnu tu rodinu.Všem to sluší.Panuje tu kouzelná atmosféra jako někde na Hawai.Jsou tu malé kytičky na stole všechno je upravené.Ten bar je jakoby jedna velká obří terasa a je vidět na moře.
,,Tak co líbí?" Optá se Pavel.
,,Jo moc."
,,Chceš jít tančit?" Se zbláznil pomyslím si.Vždyť na tom parketě nikdo není.A vůbec ta hudba.
,,Ne ta hudba je uplně něco jineho než u nás."
,,Já vím." Zazubí se a než stihnu něco říct vede mě na parket.Jen rozpačitě těkám očima.
,,Hele až ti pustim ruku a začnu se vzdalovat ty budeš kroutit boky a vrátíš se ke mě jo."
Jen zablikám očima.Hudba hraje v takovém zvláštním rytmu a teď to přijde.Snažím se ale cítím že mi to moc nejde.
,,No vidíš za chvíli ti to půjde." Na parketu jsme sami a já cítím pohledy všech ostatních.Po chvilce se zvedne jeden ztěch kluků a vyzve svoji mamku.Teda to vidím poprvé.Že by syn šel dobrovolně vyzvat matku k tanci.
,,Ty tu hudbu znáš?" Optám se.
,,Jasně." Koukne na mě s úsměvem.Teda ten kluk s mamkou slušně vymetá parket.Opravdu moc jim to jde.Až se trochu zastydím.Najednou se změní rytmus hudby na pomalejší.
,,To je klasickej ploužák." Poinformuje mě Pavel.Okolo se pomalu přidávají páry různého věku.Ten kluk přes rameno své matky na mě pořád kouká.Jeho pohled je tak spalující nestačím očima uhýbat.Cítím jeho pohled ikdyž jsem k němu zády.Z mého přemýšlení mě vytrhne Marcello.
Pavel mu podá moji ruku.Marcello se tváří jako kdyby právě přebíral trofej.Když Pavel opouští parket spatřím jeho pohled.V jeho očích si přečtu varování.Marcello mě k sobě tiskne až nezvykle silně.Je nádhernej ale cítím z něho to co říkal Pavel.Takový temperament a schopnost perfektně balit holky.Ten kluk na mě přiostří pohled.Má tmavé vlasy uzké růžové rtíky.Je takové drobnější postavy než Marcello.Ten kdyby chtěl tak ho jednou rukou zabije.I ja celkem silnější holka si u Marcella v náruči při tanci připadám jak ten nejkřehčí porcelán co si ho vzal do ruky medvěd.Mám z něj trošku strach.Najednou tango.pavel se ke mě vrátí a já si příjemně oddechnu.Ikdyž už jsem docela zadýchaná.
,,Tak si to přežila?" Posmívá se mi.
,,Jo."
,,Nedáme si panáka." Ptá se když se ženeme po parketě v rytmu tanga.
,,Ne." A trhnu hlavou na stranu.
,,Ty seš komedie vid." Plácne mě po zadku a vyprskne smíchy.
,,Já vím." Zakřením se.A už jdeme k baru.Kluk si městále měří pohledem.Schválně kroutím zadkem a cítím pohled i toho druhého.U baru si dám Curacaou se spritem.Jsem překvapena když mi podají přezdobenou skleničku.Děštník limetka a přes to ještě něco dalšího.Samozřejmně platí Pavel.Nedovolí mi ani vytáhnout peníze.
,,Počkáš tu?" Zeptá se opatrně.
,,Jasně." A on beží tipuju že si jde odskočit.
Popíjím si své curacao a ten kluk jde ke mě.Nebo ne?Třeba jde jen na bar.
,,Ahoj ty jsi z Čech?" Optá se opatrně a mezi tím si poručí plynulou italštinou nějaké pití.
,,Jo." Přikývnu.
,,Věnuješ mi jeden tanec?" Udělá na mě oči.Začínám být pěkně nervozní.Musím být červená jako rajče.A teď si ani neumím představit že mě bude držet za ruku.Děsně se mi líbí.Přitahuje mě.Mrazí mě a zároveň mě polejvá horko.Je tak nádhernej.

Naděje umírá poslední...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama