Na život se vsází vše 6

21. února 2009 v 17:09 | Sobisek
Všechno bylo tak krásné.Jen k tomu štěstí mi chyběl už jen Michalis.Ve tři ráno jsme se s Pavlem sbalili a šli domu.Doprovodil mě až před byt.Teď je pul4 a já ještě oka nezamouhřila.Pořád na něj myslím.
,,Klep klep." Někdo lehce ťuká na dveře.Strachy se mi sevře hrdlo a zrychlý mi tep.Kdo to může být napadne mě?Třeba se něco děje.
,,SSS." Slyšim zasyčení které mě má povzbudit k otevření dveří.Konečně se odvážím a vykročím z postele.Tichounce otvírám dveře.Na chodbě je tma.Po chvíli poznám Marcella trochu se mi uleví ale co ten tady chce?Rukou mi naznačí jestli může dál.Dveře pustím jakože jo.Vejde a zavře.Má na sobě bíle kraťasy možná trenky očima doostřím boxerky.No to snad ne.Nestačím se divit.On si přijde v pul4ráno jen tak v boxerkách trochu divná návštěva.Kouká na mě jak kdybych spadla minimálně z Marsu.Od otevřené ventilačky se mi bradavky tyčí pod noční košílí a on není schopnej koukat mi jinam.Rozhodim rukama jako co tady dělá?
,,I love you." Řekne aniž by mi přestal koukat na prsa.Mám co dělat abych nevybuchla smíchy.Usměju se a podrbu se na krku.Je to věrohodné asi jako předvolební kampaň.Rukama mu naznačím že jsem unavená a že už chci spát.On na mě něco melduje italsky a já ho pakuju z pokoje.Přiložím mu ruku na záda a snažim se ho dostat pryč.Jakoby náhodou mi sáhne na prso a takže ztoho je u dveří pěkná mela.Pak mě chytí za boky já ho zároveň rukama odstrkuji.Na konec se kysele zatváři já zabouchnu dveře a je po.Vlezu si do postele a v hlavě mi to šrotuje.Jak se asi dostanu blíž k té rodině.Ráno boužel musím vstávat.Dojdu do kuchyně kde už čeká hora nádobí.
,,Ale copak snad se ti nechce spát?" Všimne si mě Pavel když zívám na celé kolo.Je vidět že se tím docela baví.
,,No docela i jo." Sotva to dopovím zívnu si znovu.Nádobí meju spíše mechanicky.Už mi ani nejde myslet na Michalise.Když už jsou dvě odpoleedne melu z posledních.A tak není divu že když mi zbyde už pár talířů řekne Pavel.
,,Ukaž já to domeju běž si lehnout."
,,Dík moc." Jseem mu vděčná.
,,A pamatuj vyspíš se v hrobě." Škodolibě se zasměje.Do postele se doloudám.Marcello si mě už ani nevšimne a jsem za to ráda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama