Nový kult

20. února 2009 v 22:38 | Sobisek
V dávných dobách, kdy se všichni nevědomí farmáři obraceli o pomoc ke svým pohanským bohům, jedna malá osada drobných rolníků se ocitla v plamenech. Nikomu nic nezbylo a půda okolo byla nepoužitelná a úplně černá od sazí. Rozhodli se tedy, že vyhledají útočiště v nedalekém městě, vzdáleném od osady asi tři dny cesty. Naskládali tedy všechny věci, které před požárem uchránili, na vůz tažený silnými muži, protože se všichni mezci udusili v zavřené stodole při požáru. K večeru padli znavení k ohni a všichni svorně proklínali a zároveň se modlili ke svým bohům, aby jim ušetřili jejich trápení a plahočení se. Ženy se mezitím musely starat jak o jídlo, kterého jim zbylo poskrovnu, tak o plačící děti, které jejich muže ještě víc rozčilovaly a přiháněly k zoufalosti. Na druhý den se časně zrána ozýval v jejich dočasném tábořišti dusot koňských kopyt a kolem nich se prohnala jízda bojovníků, kteří mířili do hlavního města. Muži z tábora je v mýlce napadli, mysleli si totiž, že to jsou nepřátelské gardy a jali se své lidi chránit. Napadení bojovníci byli natolik rozhořčeni, že - ačkoli vinou vlastních lidí - přišli o dva nejlepší koně, a tak osadníkům jejich útok vrátili, ovšem znásobený sílou tisíců hlav. Toto muži nečekali a tak se pokusili utéct, několika z nich se to opravdu podařilo. Skryli se v blízkém lesíku ve stínu stromů. Zbyla jich ale opravdu jen hrstka. Ženy ječící hrůzou zakrývaly dětem oči, aby se nemusely dívat na vyteklé mozky svých mužů. Když si byli jistí, že je bojovníci nepronásledují, vyšli z lesa a vyšplhali na nevysokou horu se skalním štítem. Nahoře se rozhlédli po krajině. Všude jen nic netušící lidé, kteří neměli ani ponětí, že vznešená jízda, která se slávou minula jejich obydlí a farmy, má meče ušpiněné krví čestných mužů, kteří byli pravými věřícími, kteří nikdy nezradili svého boha a přesto museli zemřít. Bylo to nefér. Toto cítil každý z nich, který si byl schopen uvědomit situaci, ve které se ocitli. I tu se před zuboženým lidem zjevil temný přízrak, který jim pověděl o své víře založené na upřímnosti oběti, ne na množství prolité krve. A tak se lidé dali na víru Jashina, jediného boha a začali ji s jeho neustálou pomocí šířit do světa tupě zaslepených křesťanů, pohanů a bezvěrců. Tak se tento posvátný kult dostal do Evropy a odtud do celého světa. Na místě, kde se mladý a pohledný bůh zjevil poprvé, vystavěli jeho oddaní věřící obrovskou mohylu ve tvaru kružnice s trojúhelníkem v jejím jádru. Tento znak začali nedlouho poté všichni nosit při sobě jako symbol jejich víry a důkaz oddanosti a lásky k Jashinovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama