Střípky štěstí-->Zuzana Francková

3. února 2009 v 19:54 | Sobisek
DĚTSTVÍ JE OBVYKLE POVAŽOVÁNO ZA NEKRÁSNĚJŠÍ DOBU V LIDSKÉM ŽIVOTĚ.

Tento román vypráví o Vendulce Záveské,a její o 8 let mladší sestře Johance,které sice maminku mají,ale špatnou.Zastaví se doma jendou za týden,dá jim pár kusů jídla a pár peněz,tatínek pije.Jendou v noci se strašilvě pohádají,a máma ho vyhodí.Zůstanou sami,zatímco jejich máma si užívá svobody.Vendulka se o Johanku stará jako o svoji ne sestru,ale dceru.Vaří jí,odvádí ji do školky,stává k ní když něco potřebuje,když je nemocná.Venudlka všechno nestíhá.Ve školce na ni útočí učitelky že nemá Johanka zaplacenou stravu,a ve škole jí pakují z jídelny,nemá zaplacené obědy.
Jednoho dne však Johanka onemocní.Musí zůstat doma,dopoledne ji pohlídá sousedka,ale později musí do práce a Johanka zůstane hodinu sama doma.Vendulka jí všechno vysvětlí,malá kýve že chápe.Jenže když se Vendulka vrací ze školy,okolo domu je pěkný "babinec".Pomlouvají jejich maminku,Vendulka kouká jestli nehoří,ale plameny se kolem nehrnou.Vběhne do chumlu,a ptá se po Johance.Prý ji sousedka viděla venku v dešti jen v noční košilce,volala na ni co tam dělá,a Johanka jí pověděla že hledá maminku.Nenašla jí.Sousedka zavolala policii,ti ji naložili a bylo to.Vendulka se zeptala kde je,a rozběhla se k nemocnici.Na vrátnici jí ochotně poslali na dětské oddělení.Tam zpanikařila,vyhrkla že de za ségrou,ale neřekla jméno.Sestřička ji uklidnila,a zavedla rovnou k ošetřující lékařce Johanky.Ta jí uvařila čaj,a navrhla Vendulce že jí nechá v nemocnici.Ochotně souhlasila.Přišla k Johance na pokoj,a ta začala plakat.Vendulka ji utěšovala..
Bylo pondělí,a sestřičky je oblíkli do toho,co našli.Zanedlouho si pro ně přišla sociální pracovnice a odvedla je do dětského domova s názvem Sluníčko.Máma prý svolila k adopci bez řečí,jako kdyby se jich chtěla zbavit.Ale to už přijeli k domovu,a čekal je celý okruh dětí.Paní posadila Vendulku s Johankou přede dveře a poručila jim aby seděli.Ale Vendulka zbystřila,když uviděla poootevřené dveře a k tomu uslyšela jméno Záveská.Později vylezla paní,hodila na ně pohrdavý pohled,popřála jim štěstí když zbystřila paní ředitelku za zády a odkráčela.Paní ředitewlka si obě holčičky pozvala dovnitř a postupně je přivítala,později si pro každou přišla vychovatelka.Postupně je umyli,oblíkli,ale malá sebou měla odrbaného medvěda bez kterého nedala ani ránu.Byl to Kikín.paní ho chtěla vyhodit ale malá začala protestovat.vychovatelka svolila,ale dala ho vyprat.Později je provedli po domově,seznámili se a Johanky se ujali malí prckové,a Vendulky větší,hlavně Madla.
Vendulce se v novém domově moc líbilo,a byla tam ráda.Měla u sebe nejlepší kamarádku,ke které měla důvěru a vzájemně si všechno říkaly.Vendulka domovu vděčila za hodně věcí.A hlavně paní ředitelce.Paní ředitelka nebyla žádná výstřední žena,byla to normální žena,která milovala děti a svoji práci.Podle toho to také v domově vypadalo.Domov vedla výborně,ale když jednou ráno přišla vychovatelka pro Johanku do pokoje,že á jít s ní,ve Vendulce hrklo.Co se mohlo,proboha,stát?!Běžela k paní ředitelce,nedbaje na to že musí do školy.Paní ředitelka jí řekla,že Johanku si vezme adoptivní rodina,tedy jestli se jim Johanka bude líbit.Vendulka věděla že ano,ale nechtěla si to připustit.Nechtěla,aby jí vzali to jediné co měla,Johanku.Později se paní ředitelky ptala na jméno jejich adoptivních rodičů,ale ona jí řekla že je to přísně tajné,a Vendulku sklamala.I když nemohla nic dělat,a pláčem si nepomohla,plakala až vypětím usnula.Když se probudila,byla Johanka pryč.Vendluce přišlo líto že se s ní nestihla ani rozloučit.Měsíc Vendulce trvalo,než se zapřísáhla,že až jí bude 18,a z domova jí vyhodí na ulici,našetří peníze,a Johanku začne hledat.Zbývají 4 roky,musí je nějak přežít,nic jiného jí nezbyde.
Paní ředitelka za ní přišla na pokoj,aby jí pozvala do ředitelny.Vendulka s vervou padla na židli,a pozorně poslouchala.Dozvěděla se,že by o ni stála jedna rodina,ovšem na zkoušku.Paní ředitelka pozvala paní a pána dovnitř,aby se seznámili.Jmenovali se Kučerovi,pán byl štíhlý,vysoký,paní menší,kulatější.
Ovšem to Vendulka nevěděla,jaký to bude horor.Byla u rodiny 3 měsíce,a bylo jí smutno.Chtěla do domova,a Filip(její nevlastní bratr) přilíval vodu do ohně.Začal Vendulku šikanovat.Až to skončilo tak,že jediný strýček byl při Vendulce,byl to právník.Jednoho dne ho požádala,že by se chtěla vrátit.Strýček jí vyhověl,i když mu bylo smutno už teď.Ani ve škole to Vendulce nešlo.Nepřijali ji.Neměli ji rádi,a ona je.Tak hned druhý den jeli zpátky do domova.Když děti viděli,kdo jede směrem k domovu,koukali z okna,a když poznali Vendulku,všichni se do slova vyřítili z domova,jena by byli co nejrychleji u ní.Jen jeden kluk stál o samotě u budovy.Vendulka ho neznala.Ovšem k večeru jí Madla řekla,že se jmenuje Jakub,a jeho maminka jde kvůli rakovině na operaci a pak chemoterpii.Vendulce ho bylo llíto.
Jendou večer nemohlůa spát,šla na balkon,a někdo na ní promluvil,až nadskočila.Byl to Kubik.Povídali si,a Vendulce přišlo že se znají hrozně dlouho-neznali.Kuba kouknul na hodinky,a když zjistil že je po půlnoci,vykradli se do pokojů.Vendulka na něj pořád myslela-zamilovala se.Od té doby spolu chodili,byl to krásný pár.Ale mělo to jeden háček-Kuba jednou odejde.Jednou se to stalo-Kubovi zazvonil telefon,chvíli vyjeveně koukal,potom zavísknul,a začal radostí skákat,snad 2 metry vysoko.Potom Vendulce oznámil že v pondělí se maminka vrátí z nemocnice,přežila.Vendulka nezadržela slzy.Nemohla to vydržet.Jakub zíral,nevěděl proč pláče.Zeptal se,a ona odvětila,že jí odejde.On však řekl,že jí bude psát.Nevěřila mu.Nevěřila tomu,že Kuba si na ni ještě někdy vůbec vzpomene.Byla sklamaná,ovšem čekala to.Teď to přišlo.Bylo to tady.Nevěděla jak se vyrovnat se strátou,už 2.Nevěděla si rady,znovu se zhroutila,na nohy jí ze začátku nemohla postavit ani Madla,až když jí připoměla že je potřeba,aby zabrala ve škole,že za půl roku bude končot 9.třídu a radši začalo přemýšlet nad tím,čím bude.Za týden jí je 15,bude se muset rozhodnout v povolání.Bude to těžké rozhodování.Madla už je na střední škole,obor švadlena.Vendulka se na chvíli zamyslí,a později si rozmyslí že půjde na švadlenu.
Přišel čas vyplnit přihlášku na stření školu.Napsala švadlenu,a vyplatilo se...Vzali ji.Byla šťastná,ovšem praxe ji nebavila.
Za pár týdnů jí je 18,skončí školu,vyhodí ji z děcáku.věděla kde bydlí Madla,prot se tam také nastěhovala...Ze začátku k ní,ale začala si hledat něco svého.První práci kterou našla,měla ubytování,ale v noci mrzla,odešla.Druhá totéž,ale na potřetí ji napadlo že by u Madly ve evsnici mohla dělat servírku.Šla to zkusit,a vyšlo jí to.Madla jí to přála,i kdžy si jí neuměla představit.Vendulka to zvládala,měla skvělý kolektiv a hlavně hodného,spravedlivého a moudrého šéfa.Vyběhl schody,a byla doma.Pronajmul jí pokoj nad hospodou,jedla zadarmo.Plat byl vysoký,a Vendulce přišla ta pravá chvíle pod ruku,aby mohla začat šetřit peníze na soukromé očko,a začít hlkedat svou jedinou naději-Johanku.Věřila že ji najde.Smluvila si schůzku s detektivem,domluvili sumu a termín kdy začne.Za týden s eozval,že pro ni něco má.Vendulka vyletěla z hospody jako splašená,a když seděla před detektivem,nestačila koukat.Našel ji.Našel její stracenou sestru.Bydlela ve vedlejší vesnici.V tu dobu co objevili Johanku,měla Vendulka snoubence Johana(Jana),se kterým čekala miminko.Byla ve třetím měsíci,když se jednou vydala do vedlejší vesnice hledat vilku,kterou jí popisovala Johanka než odjela.Vzala sebou do kabelky akorát jejího plšáka z dětství-Kikína.Když našla Kučerovic vilku,přes plot na zahradě spatřila dívku s vlasy jako má princezna,obličejík který znala.Uviděla před sebou Johanku.Svou mladší ztracenou sestru,o kterou se starala jako kdyby byla její.Draly se jí do očí slzy.Hlavou jí prolétli myšlenky z dětství.Na jejich praou mámu,jaká byla,co zažili atd..Bylo jí smutno..Johanka si na zahradě hrála s pejskem,o kterém v dětství tolik snila,ale Vendulka jí ho nemohla dopřát.Teď se johance přání plnilo.V tu chvíli z okna vykoukla paní,která volala Johanku k obědu.Dívka spatřila Vendulku došla k ní,měli krátký rozhovor,ale Johanka Vendulku nepoznala.Netušila že nějaká Vendulka existuje.V tu chvíli ji napadl Kikín.Nedala jí ho,raději ho položila na popelnici,šla na MHD a odjela.Neudržela pláč.U hospody vystoupila,brečela,bylo jí smutno.Ten den si vzala volno,druhý den šla ke gynekologovi,ten jí zakázal pracovat.Ale ejdním si byla jistá.Jestli se jí narodí holčička,bude se jemnovat Johanka-po její malé sestřičce,která se jí tolik odcizila a dokonce na Vendulku zapoměla.
O pár týdnů později se konala svatba,byla ohromná.Ještě když byla u Kučerů,Filip jí zlobou rozbil malé zrdátko které jí darovala Madla.Jeho střípky si schovala a měla je do dneška.Najendou zjistila,že střípky štěstí nefungují,měla je sto chutí hodit z okna.Byla zklamaná.



,,JE ASI DOBŘE,ŽE ČLOVĚK NEZNÁ SVOU BUDOUCNOST PŘEDEM.JINAK BYCH BYLA V TU CHVÍLI BÝVALA PRCHALA S HLASITÝMI VÝKŘIKY HRŮZY PRYČ BEZ JEDINÉHO OHLÉDNUTÍ.mOHLA JSEM SI UŠETŘIT SPOUSTU TRÁPENÍ.ALE MOŽNÁ,KDO VÍ,BYLO NĚKDE PŘEDEM URČENO,ŽE ASPOŇ TENHLE A PÁR NÁSLEDUJÍCÍCH DNŮ ČI TÝDNŮ JSEM MĚLA PROŽÍT DOKONALE ŠŤASTNÁ,ABYCH SEBRALA SÍLY NA DALŠÍ BOJ S OSUDEM.JENOMŽE TO UŽ JE DOCELA JINÝ PŘÍBĚH."



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama