Zbylé naděje 13

21. února 2009 v 17:43 | Sobisek
Tak je opravdu tady.Sama tomu pořád nevěřím.Kdykoliv můžu kradmo si ho prohlížím.Do hospody se přesuneme společně i s jeho kamarády.Po cestě se držíme pořád u sebe.Ve vzduchu se pořád tetelí štěstí z nás obou.Je úplně vidět že jen oba čekáme až překonáme počáteční ostych.Jdeme společně vzadu.Jak se setmělo tak ani to počasí není tak hnusné.
,,Kdyby se tě kluci ptali odkud se známe řekni prosím že z té léčebny."
,,Jasně."
,,Tak co vlastně je to pravda." Usměje se na mě.
,,Jo jistě už nikdo nemusí vědět že každý z jiné."
,,Jak daleko je ještě ta hospoda?"
,,Už tam budem." Uchlácholím všechny.Celkem nás je6.Dany je řidič tak nepije.Kluci jdou ruzně roztahaný po silnici a popíjejí.Z daleka není žádnej krásnej tak jako Dan.Ikdyž ten jeden je taky celkem pěknej.Po telefonu se ještě snažím dohnat nějaké kamarádky ale marně.V hospodě to rozjedeme jako nikdy.Řveme zpíváme a já přestávám mít ponětí o tom kolik jsem toho vypila.Všechno se mi točí a komíhá.Asi pátého panáka vodky mi podá Dany.Vezmu ho a všichni si přiťuknem cinkne to až se to trochu vycintne.
,,Á když mě brali za vojáka stříhali mě dohola." Přidávám se ke zpěvu.
,,Vypadal jsem jako blbec jak ti všichni dokola." Dany už začal pit taky tak asi nikam už nepojedou.Dany už je taky celkem opilej.
,,Jedéém to samí a znovu." Vykřikuje a všichni jedou podle něj.Prostě tu ma hlavní slovo.Pohledy známých lidí z města už mám minimálně dvě hodiny na háku.
,,Když mě brali za vojááka stříhali mě dohola.ÁÁÁ řve tu celá hospoda da-da řve tu celá hospoda." Daniel všchno platí a že se teda na peníze zrovn neohlíží je vidět každým coulem.
,,Mám hlad." Řekne mi s usměvěm a snaží se nabažit toho mého. ,,Se najez." Pronesu na celou hospodu.Všichni řvou smíchy. ,,Pssst" Všechny utiším.
,,Půjdeme k nám." Zašeptám.
,,Blázníš." Zvážní ještě ne uplně opilej Dan.
,,Nás vaši sežerou."
,,Ale hovno." Křikne ten hezkej.Chytne mě majetnicky kolem ramen.
,,Jdeméé." zavelí.Všichni sbírají bundy a jsme na odchodu z hospody.Kdybych řekla odešli jsme z hospody bylo by to moc silné slovo.Spíše jsme se vypotácely.Bylo nám veselo.Teda sotva jsem stála.Všechno se točilo.Dany mě občas pohladil po ruce a přidržoval mě.Doma jsem se škrábala do schodů a děsně se smála.Kluci šli zamnou a dělali bordel.Vyprávěli nějaký vtipy a salvou smíchu se otřásal celej barák.Na zvonek seem u nas spíše spadla než zazvonila.Ve dvěřích mi dovětil táta.
,,Jen pojď už mi volali z hospody.Prej tam děláte šílenou ostudu." Opírajíc se o dveře mu vysvěluju.
,,Tati tohle sou mí kamarádi z Moravy." Rozmachuju se ukazováčkem který vidím dvakrát.Kluci řvou na celej barák smíchy a tátoj taky cukaj koutky.Do toho přijde mamka.Ta už se tak optimisticky netváří.
,,Radko jakto vypadáš?" Zhrozí se.
,,pojďte dovnitř všichni a hned." Zavelí mamka v panice.
,,Proboha to bude ostuda." Kouše se mamka do ruky.
Sotva se potácím hlasitě si krknu a pronesu.
,,Nebude jenom nemaj kde spát." A do toho zívnu. Tímhle tomu nasadím korunu a kluci i včetně táty se řežou smíchy.Daniel stojí zamnou a vykouzlí na mamku omluvny pohled.Kluci šli do auta.Přinesou repraky a asi pet dalších lahví alkoholu.Táta přerovnává obývák.Všechno dává z dosahu.Mamka si šla lehnout do ložnice a je naštvaná na mě i na tátu.Kdybych nebyla opilá tak by mi tohle celé asi rozum nebral.Za hodinu to u nás vypadá asi jako v té hospodě.Táta klukům ohřál nějaké párky a sežralo se co se našlo.Do toho táta začal pát a vyprávět.Já jsem se dorazila a byla jsem opilá jako nikdy.Náš obývák najednou připomínal bojiště či nějaký zákop.Všude byli flašky talíře po zemi.Bylo to pohodlné povalovat se na zemi.Jedli sme a pili bavili se až do pul třetí.Táta šel spát a kluci si polehali různě po obyváku.Jeden ležel v křesle druhej na pohovce.Třetí pod pohovkou další na koberci.Ale co ted s Danečkem?Jistě chtěla bych ho k sobě do postele ale tohle by i na tátu bylo moc.Ikdyž je pravda že s ukládáním návštěvy si moc hlavu nelámal.Opil se stejně jako my takže byl rád že se odloudal do ložnice.Dany to vyřešíl.Lehnul si na koberec vedle balkonu k topení.Tam má polštář puvodně náš pes ale to neva.Kluci už spali jen Daniel ne.Donesu mu svoji druhou peřinu z pokoje.Potácím se na druhý konec místnosti a musim dávat pozor abych na někoho nešlápla.Od smíchu mě už uplně bolí břicho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama