Život s feťákem 4

21. února 2009 v 17:16 | Sobisek
Takto celé nakonec dopadlo po měsíci co jsme se nevideli to slo docela dobre a tak jsem se vracela do normalního života jeho jsem neměla a tak nějak ztrácela a doufala.Přátele se mi vraceli zpět ale ve škole to dohnat nešlo.Bylo toho moc a už se to nedalo protože jsem zameškala moc a neměla jsem dopsaný sešity neměla jsem nic.Zůstali mi prázdné ruce.Přátele mě drželi nas vodou a řikali at se na něj vykašlu.Jenže nešlo to.Myšlenky patřili jemu a já to že mě nechce vůbec neslysela.To jak mi předtím ublížil jako bych rychle smazala a bylo.V duši jsem byla celá rozlámaná na nic jsem se netěšila nic mě nebavilo a viděla jsem se jen snim.Takhle od ničeho k ničemu jsem chodila ještě dlouho nikam to nevedlo.Potom se mi dny zúžili jen na to že jsem celý den probrečela jednou už mi to nešlo vydržet a tak jsem si vzala ibalgin prášky na nervy a předávkovala jsem se.Rozlámáná jsem se vykodrcala z postele oči jsem měla špinavé pálivé a tak bolestivé jako nikdy.Nezajmalo mě nic doma se akorát hádali rodiče raději nemluvit a nikomu jsem se svěřovat nechtela.Život mě přestal bavit.Vzala jsem si tedy platíčko ibalginu a večer šla spát stím že ráno už se neprobudím.V noci jsem začala zvracet žaludek se mi svíral a tím že jsem nic nejedla jsem jenom zvracela a zvracela.Když už byl žaludek prázdnej šla krev.Motala se mi hlava chvilkama byla bolest tak lehká a najednou jakoby tupá rána a byla zase težká.Nohy se mi podlamovali a ja se snažila doplazit z koupelny do postele.Katko není ti nic?Slyším z dálky starostlivý hlas mé spolubydlicí.Doléhá ke me z příšerné dálky.Jakobych někam odcházela ikdyž ležím.Najednou mi zapískalo v uších uši zalehli a neslyšela jsem a ani nic neviděla.Žaludek se přestal svírat a já na chvilku jakobych překročila práh mezi životem a smrtí.Ne to jsem jen upadla do bezvedomí a zase to pískání v uších.Tohle není to pískání jako bylo na začatku.Tohle se více táhne neustává a ja se vracím zpátky mezi živé.To je zvuk sanitky vidim sestru jak u mě sedí a houpající se nástroje nad hlavou.Očima stále vidím dost rozmazaně a obrazy se mi zbýhají.A zase tupá rána do hlavy a nic nevím.Probudila jsem se až v nemocnici vidím už o dost zřetelněji v ruce mám píchlou kanilu a vedle mě stojí kapačka.Koukám jak se kapičky sklouzávají hadičkou do mé ruky.Zoufale si prohlížím sněhově bílé prostředí.Nevím jak dlouho tu jsem ani jak dlouho si to prohlížim.Najednou se otevřou dveře a sestra mi povídá.Tak vítejte.Očima těkám a snažim se ji zaostřit.Ona mi snaživě vysvětluje.Ted máte kapačku otrávila jste se a nejspíše jste dlouho nejedla.Zkusíme odpoledne něco vypít aspon.Otřela stoleček a proklouzla dveřma zase ven.Utahaně jsem odvrátila hlavu a usnula.Nevím kolik bylo když mě vzbudili kolem několik lékařů a sester a jedna z nich mi nuti lžičku vody a já ochotně spolupracuji.Doktor přikazuje sestře aby mě hlídala a všichni společně odchází.V puse mám jak v polepšovně a zase jsem začla zvracet.Doktor jeden z těch co už u mě byli mi přišel říct.Slečno máte silně podrážděný žaludek a navíc neudrží ani lžičku vody.Budeme pokračovat na kapačce a pomalu budeme zkoušet přidávat.A tak jsem byla jako zpráskanej pes.Bylo mi na nic a nešlo mi na nic myslet byla jsem permanentně mimo provoz.Když mě dali po dlouhé době dohromady byla jsem ráda.Už jsem byla schopna i normálně komunikovat a byla při smyslech ale pořád na kapačce.Když jsem konečně nějak přišla k sobě tak jsem hnedka mu hnedka cvakala smsku.Co se mi stalo a že bych si moc přála aby přijel.On mi na to napsal že je v hospodě a že je mu krásně.Tohle je celé pomyslela jsem si.Já se kvůli němu málem zabiju a on mi na to napíše tohle.Už at jsem odsud.Pomyslela jsem si.Tak nějak jsem už byla normální a po opuštění nemocnice jsem si slibovala normální život.Dost snim a všeho.Jeho sprejovaní navštěvování jeho fetovacího baru.Začalo mi vše dochazet ale jak se zdá bylo pozdě.Jeho chování bylo vůči mě sprosté ale na okamžiky sním nikdy nezapomenu.Nezapomenu jak si nechával hladit bříško hladil mě po vlasech tahal mě za culíky a spouštěl mi kamínky po krku.Byla to nádhera.Ale tedka už se mi chce zase moc spát.A tak jsem si to všechno uvědomila a je ze mě zpátky slušná holka.Do školy chodim pravidelně a už bych takovouhle blbost neudělala.Nakonec jsem ho v tom všem nechala a dohodli jsme se ze spolu strávime jeden poslední den a pak se už neuvidíme.Rozpačité pocity střídá uklidnění.vše bude jako dřív.Věřim si ale vymazat ho asi nikdy nedokážu přemýšlím.Dneska se už chystám na dnešní den který budu trávit sním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama